Západní Tatry
Koncem léta jsme s kamarády z Valašska přemýšleli kam vyrazit na jednodenní výšlap. Byl čtvrtek odpoledne a na koupališti jsme vymysleli, že bychom vyrazili k večeru směr Slovensko. Padlo několik návrhů na Nízké Tatry. Ty máme docela prozkoumané a tak jsme se rozhodli vyrazit o trochu dále. Po šesté večer jsme byli nastoupení u auta a vyráželi jsme směr Západní Tatry. Konkrétní vrchol na výšlap jsme neměli vybraný, to všechno jsme vymýšleli až v autě na cestě.
Ubytování
O tom se raději nechci moc rozepisovat. Bohužel výlet jsme neměli dlouhodobě naplánovaný, tak jsme brali cokoliv. Po cestě do Západních Tater jsme přes booking.com zarezervovali pokoj pro tři za necelou tisícovku v Liptovském Hrádoku. Víceméně na ubytování jsme přijeli v noci a brzo ráno jsme vyráželi na výšlap. Co se týče ubytování, tak jsme byli překvapení velkou obsazeností. Chaty ve vyšších nadmořských výškách byly všechny obsazené. Pak nám došlo, že díky Covid-19 většina Čechů a Slováků vyrazila do Tater, proto zřejmě ta velká obsazenost.
Plánování
Tento výšlap nás inspiroval podle fotek kamarádky na Instagramu. Ta na výšlapu byla nedávno. Při cestě na Slovensko jsme hledali vhodné vrcholy. Tenhle nám zrovna kamarádka naservírovala přímo pod nos:-) Zrovna, když jsme seděli v autě na Slovensko vyvěsila post z prázdninového výšlapu na Baranec. Rovnou jsem jí napsal a mapu výšlapu nám nasdílela. Tu jsme si trochu upravili a též ji sdílíme dále. Viz odkaz. Tahle náhoda nám usnadnila plánování a vymýšlení itineráře.
Vyrážíme směr Baranec
Od ubytování na parkoviště u Žiaru to bylo necelých 15 minut svižnější jízdou. Již z dálky bylo vidět poměrně plné parkoviště. Tam jsme přijížděli kolem sedmé hodiny ráno. Docela nás to překvapilo. Ihned po zaparkování k nám přišla obsluha parkoviště. Ta nás pochválila za dobré zaparkování a zkasírovala nás o 3€. Poplatek byl za celodenní parking.
Pár minut po zaparkování jsme si zkontrolovali, zda máme všechny věci. Následně jsme vyrazili po turistických značkách. Od parkoviště jsme šli mírně vpravo. Cesta se dá zkrátit i lesem, ale raději jsme pokračovali po vyznačených stezkách. Asi po pěti minutách chůze nezapomeňte odbočit mírně vlevo. U odbočky je turistický rozcestník s popisem Odbočka na Baranec a Plačlivé.
Tady co jsem si všiml, tak se dva páry vracely s tím, že tuhle odbočku netrefili. Tak pozor na to! Od tohoto rozcestníku asi po necelých dvou hodinách budete na Holém Vrchu (1723m). Cesta na Holý Vrch není nějak náročná. V partii šel s námi i kamarád, který není sportovně založený a s pár nadávkami na začátku to dal. Ono ze začátku jsme si vyslechli hlášky typu, že do čeho jsme ho to navezli. Ve finále byl rád za zážitek. Ono začátky jsou těžší. Jen je důležité se rozchodit a pak už to jde samo. Abych úplně neodbočil od Holého Vrchu. Na této zastávce jsme počkali na kamaráda a víceméně po jeho příchodu a vydechnutí pokračovali dále.
Cesta k Holému Vrchu byla dobrá v tom, že vedla lesem. Od Holého Vrchu k Baranci cesta vede víceméně na sluníčku. Proto nezapomeňte se v případě slunečného počasí namazat opalovacím krémem.
Sejdeme na se na Baranci
Kousek nad Holým vrchem jsme se domluvili, že já si půjdu svým tempem a sejdeme se na Baranci. Je pravda, že jsem si dal trochu rychlejší krok a na Baranci jsem byl zhruba za hodinu.
Tady nesmím zapomenout na doporučení se jednou za čas otočit. Opravdu již tato cesta nabízí perfektní výhledy do údolí. Čím výše jsem stoupal, tak tím byly výhledy lepší. Nejen na zmíněné údolí, ale i na hory jako takové. Opravdu nádhera. Na vrcholu už to je opravdu pastva pro oči. Když jsem na kluky čekal, tak jsem rovnou posvačil. JInak co se týče oblečení, tak i když bylo zhruba k třicítce, tak nahoře to bylo spíše na dlouhý rukáv.
Jdeme na Žiarske sedlo
Cetou od Barance (2184 m) jsme se nemohli nabažit výhledů. Za nás určitě jeden z nejkrásnějších byl výhled na Horské Sedlo sedlo Jamina.
Už od Barance jde vidět vyšlapaná cesta. O to nejde očima nezavadit. Cestou z Barance dále jsme s kamarády byli pohromadě a šli jsme opravdu vycházkovým tempem.
Cestou od Jaminy jsme šli směr Smrek (2072m). Tady nás zaujala docela zaujala struktura hory, ta je z krystalické břidlice.
Po Smreku jsme za chvíli byli u Žiarského sedla (1917m). U něj je rozcestník, který vás nasměruje na Plačlivé (“nahoru”), na Jamnickou dolinu (“doprava”) a nebo do leva na Žiarskou chatu.
Původně jsme měli v plánu jít nahoru na Plačlivé (2125m), ale při pohledu jaká byla fronta pod vrcholem jsme se na to vykašlali. Tolik lidí jsem opravdu v Západních Tatrách nikdy neviděl. Ani vlastně nevím odkud se vzali nebo cestou jsme nepotkali tolik lidí jako u Žiarského sedla. Následně jsem pochopil odkud se vzali. Víceméně většina šla od Žiarské chaty (což bylo z opačné strany/směru než jsme šli my).
Sestupujeme
Při sestupu k Žiarské chatě nás do očí nejvíce zaujalo Pliesko pod Žiarským sedlom. Nádherné fotogenické “jezírko” v horách. Co jsem viděl, tak se v něm pár exotů koupalo. Sám za sebe vůbec nevím, zda je to povolené.
My jsme se pokochali a šli dále. Při sestupu buďte opatrní. Cestou k chatě je terén spíše kamenitý. Zejména v deštivém počasí to může klouzat. Po cestě zpět jsme narazili na několik uměle z kamenů vytvořených studánek. Rovněž po cestě bylo nespočet keřů s borůvkami.
Pokud budete mít ještě síly, tak doporučuji při sestupu se koukat v Žiarské dolině na “stěnu” hory Pod Smerekom. Zajímavé zelená stěna se zeleným porostem.
Žiarská chata
U Žiarské chaty jsme sestupem byly docela rychle i přes poklidnou chůzi.
Na chatě jsme se občerstvili, odpočinuli a pokračovali dále. Na chatě se půjčují koloběžky a doporučuji si ji půjčit a sjet si na nich k parkovišti. Cena za půjčení je tuším necelých 7€ na osobu. Osobně jsem nic neplatil nebo jsem u sebe měl Multisportku.
Na tu si můžete koloběžku půjčit “gratis”. Každopádně pokud jste na koloběžce nikdy nejeli, tak doporučuji si vyslechnout “miniškolení” od pracovníků půjčovny.
Cestou k parkoviště dejte pozor na protijedoucí auta a na chodce. Ono trasa není primárně určená na koloběžky a mělo by se počítat s “provozem”. Jinak na cestě jsou sem tam větší výmoly, tak určitě jeďte opatrně.
Přírodní koupaliště
Po příjezdu na parkoviště jsme se opláchli v potoce a vyrazili jsme zpět k domovu. Cestou směr domovina jsme narazili na přírodní osvěžení, které opravdu stálo za to. Kdo by byl řekl, že na Slovensku (v Liptovské Jáně) narazíme na tuhle parádu.
Jedeme zpět na Valachy
Pak při cestě domů jsme na nic zajímavého nenarazili 🙂 Pouze jsme se zastavili na dobré domácí slovenské halušky. Co se týče našich pocitů z výšlapu. Všichni jsme prožili super den a kdybychom nebydleli tak blízko Tater, tak určitě takhle na jednodenní výšlap nejedeme. Ono když už jedete do Západních či jakýchkoliv jiných Tater, tak je škoda vyrazit na otočku. Když jsem dával stories z výletu na Instagram, tak mi chodili dotazy, zda je výlet vhodný pro těhotné nebo pro děti. Za mě jsem žádné těhotné na cestě nepotkal. Rovněž cesta není vhodná pro kočáry a podobné. Je pravda, že na výšlapu jsem potkali několik rodin s dětmi (vizuálně starší než 5 let určitě byly), ale ti šli trasu od Žiarské chaty směr Plačlivé. Na naší trase ve směru parkoviště-Baranec-Žiarská chata jsem žádnou rodinu s menšími dětmi nepotkal.
