Špindlerův Mlýn
Do Špindlerova Mlýna, chcete-li Českého Aspenu jezdíme velice rádi. Tento rok vzhledem k situaci s COVID-19 neuděláme výjimku a návštěvu neodkládáme na jiný termín. Bohužel si nelze nikde objednat ubytování a to nás neodradilo a “na otočku” vyrážíme z Prahy do Špindlu. Pojďte si přečíst o jednodenním výletu a načerpejte inspiraci.
Počasí
Možná začnu trošku netradičně a to počasím. Před tím než jsme se vydali na trip do Severních Čech, tak jsme si pečlivě hlídali jaké bude počasí. Záměrně jsme chtěli vychytat inverzi a to z dlouhodobé předpovědi nepoznáte. Ani jsme to nekomplikovali s detailním zkoumání předpovědi. Prostě ráno jsme se koukli na webkamery (odkaz) a podle toho vyrazili. Pak podle počasí jsme se přizpůsobili i s oblečením. Předpověď kolem nuly je pro nás na oblečení ideální a nevyžaduje žádnou velkou přípravu.
Aktivity
V jakémkoliv ročním období nabízí Špindlerův Mlýn řadu aktivit. V zimě lyžování a v létě třeba horskou turistiku. Přes zimu do Špindlu málokdy jezdíme na lyže. Ona permanentka za tisícovku pro dospělého na den, fronty a nebo krátké sjezdovky nás sem opravdu netáhnou. Do Špindlu nás spíše táhne i v zimně horská turistika. Nyní kdy v prosinci je pár čísel sněhu a lyžuje se pouze na Svatém Petrovi to k turistice úplně vybízí. Jen je škoda, že vláda zakázala hoteliérům poskytovat ubytovací služby. Ono by bylo příjemnější na hory z Prahy vyrazit na pár dnů než jen na otočku.
Hiking
Po příjezdu na parkoviště 3 Medvědín (mapa: tady) jsme si naplánovali menší výšlap v kombinaci s lanovkou.
Trasa začínala u parkoviště, následně lanovkou nahoru na Medvědín a od Mědvědína přes Zlaté návrší k Mohyle Hanče a Vrbaty. Žádný velký okruh jako jsme doposud byli zvyklí. Nenáročná cesta tam i zpět. Jakmile jsme si vše naplánovali, poté se oblékli a následně vyrazili na jízdenky na lanovku. Ty se prodávají na levé straně od lanovky (pod sjezdovkou).
Cenově pro dospělého člověka lanovka vyjde na 500 Kč pro cestu tam i zpět. Cesta lanovkou trvá pár minut. Pod lanovkou jsme viděli několik turistů co šli po svých.
Taky jsme viděli parádní mlhu a následný přechod do slunečna. Skvělý zážitek, který se jen tak nepodaří vychytat. Takový jev co si vzpomínám jsme v tomhle roce zažili párkrát.
Po výjezdu na Medvědín nás překvapil počet lidí. Kvanta turistů a sem tam nějaký lyžař. Byl docela problém si nafotit nápis Medvědín bez lidí. To se podařilo zhruba po dvaceti minutách čekání.
Krom toho se i vyplatilo čekání na lepší (fotogeničtější) inverzi. Jakmile sluníčko trochu více vykouklo, tak vrcholky Krkonoš nabídly neskutečné výhledy. Třeba takovýhle výhled od vrcholku lanové dráhy Horní Mísečky.
Vyrážíme z Medvědína
Z Medvědína od lanovky (1235 m) můžete vyrazit několika směry na Zlaté Návrší (k Mohyle Hanče a Vrbaty). Nejpohodlnější je cesta po červené směr Šmídova vyhlídka nebo přes Vrbatovu boudu.
Ta vás nepřekvapí žádným velkým stoupáním. Cesta se dá zvládnout i s nejmenšími. Po cestě se nedá nevšimnout Svinských louží (1212 m). Ty jsou nejen fotogenické, ale aby nebyly poničeny, tak je nad nimi vytvořena dřevěná stezka.
Po chvilce chůze do lehkého kopce (pozor, může to klouzat) dorazíte k Šmídově vyhlídce. Vyhlídka, která je pojmenovaná po lesmistru Ludvíku Šmídovi, se nachází na Bucharově cestě mezi Vrbatovou boudou a Medvědínem. Naskytne se vám odtud krásný pohled na hřeben Krkonoš od Vysokého kola až po Sněžku (v případě fotky níže výhled do údolí Strmé stráně).
Od vyhlídky se pokračuje dále po červené stezce, která navazuje na Krkonošskou magistrálu. Ta pro zajímavost vede přes celé Krkonoše a centrální část má 71 kilometrů a trasy vedou od Hrachova až po Žacléř.
Mohyla Hanče a Vrbaty
Cestou přes Krkonošskou magistrálu se nám naskytly báječné výhledy na celé Krkonoše. Dokonce byla dobrá viditelnost a v dáli jsme viděli Sněžku. Na magistrále jsme potkávali více návštěvníků než na Medvědíně. To nemělo na nic vliv a nijak nás to neomezovalo. Jakmile jsme se pokochali inverzními výhledy, tak jsme pokračovali na vyhlídkové místo k Mohyle.
Pod Mohylou se nachází Vrbatova bouda. Těšili jsme se, že si u ní dáme limču nebo pivo. Bohužel byla zavřená. Ani výdejní okýnko nebylo k dispozici. Vzhledem k vládním opatřením tomu rozumím. Místo toho návštěvníci u boudy popíjeli a svačili své vlastní jídlo. Ono možná i dobře, že bouda byla zavřená. Po přečtení recenzí na google bychom si tam stejně víc než pivo nedali. Osobně dám málokdy na recenze, ale v tomhle případě mě docela odradily.
Kousek nad Vrbatovou boudou (1397 m) se nachází Mohyla Hanče a Vrbaty. Nejen, že Mohyla je opravdu nádherná, ale zároveň nabízí úchvatné výhledy. Co mě trochu možná zklamalo byla nedostupnost košů na vrcholu. Kdyby místo nebylo turisticky profláknuté a nejezdily by sem autobusy plné lidí, tak koš by tady nedával smysl. Bohužel tomu tady tak není a kolem chaty a Mohyly bylo docela dost odpadků.
Cesta zpět
Cestou zpět jsme trochu přidali na tempu a svižnějším krokem šli zpět. Byl to záměr nebo jsme chtěli stihnout západ slunce u Medvědína. Ten se povedl a vyšly z toho nakonec super fotky.
Co se týče samotného výletu, tak pocity ze Špindlu máme víc než výborné. Počasí vyšlo skvěle a nikomu se na výletu nic nestalo 🙂 Rozhodně do budoucna máme v plánu sem opět zavítat, nejenom na letní hiking. Rovněž bych chtěl příští léto zdolat Krkonošskou magistrálu na kole. Možná aby všechno nebylo tak růžové, tak upozorním na vysoké ceny v občerstveních na vrcholech. Ano, člověk s tím počítá, že platí jakousi vysokohorskou přirážku, ale ne za nižší kvalitu. Sám jsem si dal na Medvědíně jídlo (hamburger) za 300 Kč a musel jsem jej vyhodit. Bohužel se to nedalo jíst #sorryjako 🙂
