Schmittenhöhe
Při návštěvě Zell am See jsme měli v plánu si dát nějaký výživný hike v přilehlém pohoří. Bohužel tyto plány nám docela překazilo počasí a museli jsme improvizovat. První předpověď byla docela slibná, ale dvě hodiny před startem se počasí nesktečným způsobem otočilo.
Jak se dostat na Schmittenhöhe?
Ideální způsob je pěšky, teda pokud si chcete máknout. V případě, že se vám nechce nebo vám nepřeje počasí, tak je ideální zaparkovat přímo na parkovišti u lanovky. Parkoviště je přímo tady https://mapy.cz/s/gotaguzone. Popravdě je poblíž několik parkovišť nebo zón, ale tohle nám přišlo jako nejbližší a nejdostupnější vzhledem k vdálenosti od hotelu. Co se týče placení parkovného na parkoviště z odkazu, tak není nějak zpoplatněno. Maximálně vás navede zaměstnanec kam máte přesně zaparkovat, takže se nelekněte. Bohužel další možnost je parkování v přilehlých městských zónách (modře označeno stejně jako v Praze), a to je zpoplatněno. Osobně v případě potřeby by nám to ani nevadilo, ale maximální délka parkování jsou 3hodiny (6€). U parkoviště je přímo budova s nápisem Intersport (Intersport Schmitten), v téhle budově jsou nástupní místa ke kabinovým lanovkám a samozřejmě pokladny.
Na Schmittenhöhe se dá dostat oběma lanovkami. Jak ze stanice Schmittenhöhebahn, tak i ze stanice TrassXpress. Ze stanice Schmittenhöhebahn jede přímá lanovka (zrhuba pro 20lidi) k vrocholu Schmittenhöhe. Rovněž k vedlejšímu kopci jede i lanovka TrassXpress, která je pro méně osob (4). Akorát z příjezdového kopce musíte zhruba 10minut přejít k Schmittenhöhe.
Abych se ještě vrátil k nástupním místu, tak my jsme zvolili přímou lanovku (Schmittenhöhebahn) s tím, že cestu zpět dolů stejně půjdeme po vlastních kolem TrassXpress. Jinak co se týče cen lanovky, tak jednosměrná cesta na osobu stála 21€. Pokud máte kartu Zell am See-Kaprun Karte, tak cestu máte zdarma. Tuto kartu je možné získat ve většině hotelech, kde je k ubytování dají zdarma. Po zakoupení jízdenky jsme šli přímo k turniketům přes které se dá k lanovce dostat. Pozor na směrové ukazatele, jeden ukazuje na trassXpress 1900m a druhý ukazuje na Schmittenhöhebahn Gipfel/Summit 2000m. Po průchodu turniketem uvidíte docela zajímavě designovou kabinu lanovky. Údajně tyto lanovky jsou z dílny Porsche design studia. Intervaly lanovek jsou zobrazeny na digitálních informačních panelech. Pokud by jste si nebyli jistí, tak pro jistotu tady přikládám mapu, na které lze vidět kudy pojedete a jaké zajímavosti u vrcholu můžete zpatřit
Vzhůru k vrcholu
Cesta lanovkou není nijak zvláštní. Bohužel jsme jeli skupinovou lanovkou, takže nebylo o co stát. Pár nedočkavých lidí se nacpalo k nejlepším místům a ostatní nic neviděli. Osobně zde doporučuji jet nahoru trassXpressem, kde si užijete více soukromí a do výhledu vám nikdo nebude vstupovat.
Pak na vrcholu se dá těch 100 metrů s přehledem vyjít. Cesta k vrcholu trvala řádově pár minut. Po příjezdu jsme záměrně šli jinou trasou než šel dav. Raději jsme šli doprava cestičkou směr Kettingalm. Po nakochání se výhledů do údolí jsme Schmittenhöhe obešli spodem, kde víceméně nikdo nebyl a dokonce jsme si sami dali chill na houpacím odpočívadle.
Po odpočinku jsme se vydali směr trassXpress, kde jsme se těšili do restaurace panorama Restaurant am Berg. Po cestě do restaurace jsme si nasbírali pár borůvek, které nešlo přehlédnout.
V restauraci jsme zaujali místo venku na zahrádce.
Výhledy na druhou strany údolí jsou skutečně skvělé. K výhledům doporučuji si dát pivo nebo aperol.
Osobně jsme neváhali a tímto jsme si zpříjemnili relax. Jinak na vrcholu čím více bylo hodin, tak tím více bylo lidí. Za mě doporučení je, vydat se co nejdříve k vrcholu.
Cesta zpět
Cestu zpět jsme si dali pěšky s tím, že nás měla potkat bouřka. Naštěstí se počasí nějak umodřilo a jenom trochu jsme zmokli. Dolu jsme se vydali po červené směr Zell am See, kde cesta měla trvat 2hodiny a 30minut. Část cesty byla docela nudná a výhledy víceméně ty samé. Asi po 15ti minutách jsme odbočili směr sjezdovka Hirschkogel. Na sjezdovce se nám otevřely úplně jiné výhledy. Pod námi se otevřelo jezero Speicherbecken am Glocknerhaus, kde jsme samozřejmě zavítali.
U jezírka bylo docela dost odpočívajíc turistů. Rovnež jsme se zde na chvíli zastavili nebo prostředí na nás působilo skutečně relaxačně. Po chvilce lenošení jsme se zvedli a šli zpět po červené. U rozcestníku, který je od jezera vzdálený pár minut jsme si všimli, že lze sejít a cestu si zkrátit přes černou sjezdovku.
Sice sjezdovka (turistická trasa) nebyla zakreslena v mapě, ale i přesto jsme se přes ni vydali dolů. Zase jsme měli přes sebou jiné prostředí, jen lesy a louky. Po cestě jsme nasbírali pár hub a potkali pár krav. Co nás potěšilo bylo, že jsme nepotkali žádného turistu až k cestě k lanovce. Co se týče času, tak sestup jsme si z avizovaného času dvou a půl hodiny zkrátili na polovinu.
Navštívíme ještě Schmittenhöhe?
Bezpochyby ano. Vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu si kopec vyjít pěšky a počasí nám to překazilo, tak do budoucna tento kopec určitě zdoláme pěšky. Ono jsme i málo turistů viděli jít nahoru pěšky, většina se odvezla jak nahoru, tak i dolu lanovkou. Ti trochu sportovnější alespoň sestoupili po svých. Tak pokud hodlátek navštívit tento vrchol, tak doporučuji výstup po svých.
