Riegrova stezka
je sobota a v Praze je zataženo a hustě prší. Předpověď na celý víkend není vůbec růžová, prostě propršený víkend. Bohudík v severních Čechách je předpověď daleko lepší a přemýšlíme o výletu. V minulosti na mém “travel wish listu” jsem narazil na přírodní rezervaci Údolí Jizery u Semil a Bítouchova. Konkrétně na Riegrovu stezku. Osobně jsem ji chtěl dát někdy na podzim kvůli pestrosti krajiny, ale i teď v takovém pochmurně zimním výlet na sever nemusí být špatný.
Vyrážíme z Prahy
V roce 1909 vznikla turistická stezka, která vede ze Semil do Železného Brodu. My dnes na výletě si projdeme část od Bítouchova po Spálov. Zpět nemáme v plánu jít po stejné trase, ale po horizontu. Při plánování z tepla domova se nám trasa zdá nenáročná.
No, máme naplánováno a vyrážíme. Zhruba před desátou nasedáme do auta a cílovým bodem je parkoviště u stezky (bod na mapě: zde). Po příjezdu již bylo parkoviště zaplněné a zbývalo pár míst k zaparkování. Co se týče parkovného, to bohužel nešlo zaplatit. Automat nefungoval.
Při pohledu na hodinky jsem viděl, že je čas oběda a docela dost lidí se vracelo z výletu či výšlapu. To ve mně vzbudilo kousek radosti, že na stezce nebude moc lidí. Bohužel to byla jen domněnka. Jak návštěvníci odjížděli, tak i noví přijížděli.
Riegrova stezka
Vstupní branou na stezku je necelých 80 metrů dlouhá visutá lávka, která je zakotvená na skále. Tato část stezky údajně patří k těm nejhezčím pasážím stezky. Ano, je to hezké, ale z celého výšlapu bych řekl, že to není nejhezčí část. Na téhle pasáži se mi nejvíce líbil výhled na řeku a po levé straně výhled na přilehlou ferratu (via ferrata Vodní brána).
Co se týče ukazatelů, tak stezka je výborně značená. Na každém rohu je značení. I kdyby člověk chtěl, tak se nemůže ztratit.
Po chvilce chůze jsme narazili na Jímací jez. Ten na řece Jizeře slouží k přivádění vody do malé vodní elektrárny Spálov.
Kousek od Jimacího jezu po chvilce lehkého stoupání narazíte na pár vyhlídkových míst. To první je Böhmova vyhlídka a její okolí. Krom vyhlídky místo nabízí i prostor pro odpočinek. Ať už ve formě laviček a nebo ve formě přístřešku.
Stezka se psem či kočárkem?
V tomto odstavci než budeme v cestě pokračovat dále, bych se rád zmínil o terénu a možnostech návštěvy. Jestliže máte v plánu jít pouze stezku podél vody, tak je asi jedno, jestli jdete se psem nebo kočárkem. Tuto část trasy by měl dát každý zdravý člověk. Moc si nejsem jistý, jestli se dá cesta zdolat na odrážedle či s kočárkem s dvojčaty. Spíš ne než ano. Ono některé úseky by se daly, ale některé vyžadují úsilí navíc. V zimním období pozor na namrzlé části stezky! Na stezce jsme narazili na několik takových úseků. Co jsem si všiml, tak někteří návštěvníci (zejména ti v teniskách) měli problém a od pohledu jim to klouzalo. Pro představu přikládám pár fotek terénu.
Pokračujeme dále
Výletní trasa od již zmíněné vyhlídky vás následně přivede k ledopádům. Ty budete mít možnost spatřit v zimě, když mrzne. V jiném ročním období kdyby u ledopádů nebyla cedule, tak vůbec nevíte, že tam nějaké v zimě jsou. Opravdu hezká podívaná.
Od ledopádů ve směru narazíte na studánka Antala Staška. V tohle roční období bohužel nic ze studánky neteklo. V době, kdy studánka teče by mě zajímala chuť. Osobně mám rád takové typy studánek a o této se říká, že je obohacena o minerály nebo protéká místními horninami.
Poslední částí Riegrovi stezky je údolí s vodní elektrárnou ve Spálově. Krom samotné elektrárny po pravé straně jsou sruby. V těch je možnost ubytování. Tyto hezké sruby se mi líbili, jen jsem nechápal návštěvníky, kteří k těmto stavením chodili a u nich na posezení svačili, kouřili, apod.
Kamenického stezka
Jakmile jsme dorazili do Spálova k restauraci u nádraží, měli jsme chuť na něco dobrého z výdejního okénka (“covid tajm”:-) ). Bohužel v době obědů nic nebylo k dispozici a teprve se připravovala tabule s nabídkou jídel. Ono jsem rád alespoň za ty bagety, na které jsme narazili po cestě.
Po absolvování Riegrovy stezky bageta přišla vhod. Krom toho je možné i z obrázku vidět, že jsme přešli z červené na modrou trasu. Dále pokračujeme Kamenického stezkou. Tato stezka byla pro mě záživnější než samotná Riegrova stezka. Co jsem viděl, tak mnoho lidí šlo “Riegrovku” po té samé trase tam i zpět. Bohužel se připravili o krásné výhledy. Vřele doporučuji cestu zpět absolvovat přes Kamenického stezku.
Vyhlídkové království
Na Kamenické stezce jsme narazili na několik vyhlídek. Hned první vyhlídkou byla Mirovo vyhlídka. Tu poznáte podle toho, že na vrcholu jsou hezky zpracované směrové cedule.
Další vyhlídky jsou víceméně na stejné brdo, kdy se koukáte do údolí k řece Jizeře. U každé vyhlídky jsou lavičky k posezení. Třeba u této vyhlídky U Bakala můžete vidět lavičku a skvělý výhled do údolí. Pokud budete mít štěstí tak jako my, tak můžete vidět projíždějící vlak.
Vyhlídka Moravská Jiřinka. Ta nás asi zaujala nejvíce. Kameny, výhled do údolí na všechny strany. Opravdu skvělá podívaná
Ostatně, když půjdete po stejné trase jako my, tak narazíte na další vyhlídky (vyhlídka Jiřička, Peretka a nebo vyhlídka na konci Kopáňka). Každá má své kouzlo a záleží co člověk od vyhlídky očekává. Některé nabízí skutečně výhledy, ale u některých mi přišlo, že jsou koncipované nic nevidět 🙂 Nevím proč, ale jediná možnost jak si užít takovou vyhlídku je poslouchat klid a šum lesa.
Výlet poblíž Prahy
Abych nějak zakončil tento článek, tak závěrem bych chtěl říci, že z Prahy nemá cenu jezdit pouze kvůli Riegrově stezce. Jestliže ale zkombinujete výlet s jinými aktivitami (třeba kolo) a nebo návštěvou jiných, další stezek, tak výlet už dává smysl. Za nás jsme si výlet užili a já osobně se už těším na léto až sem zavítám s kamarády na feratu. Co se týče času, tak jsme celou trasu i se zastávkami na jídlo či čaj dali lehkou a poklidnou chůzí za více než tři hodiny.
