Olpererhütte
V rámci našeho Eurotripu (Německo–Rakousko–Itálie) jsme měli v plánu zavítat do Zillertalských Alp a pokochat se výjimečnými vyhlídkami. Počasí a všechny věci kolem klaply na výbornou, a tak nám nic nebránilo vyrazit.
Cesta k parkovišti
Před samotným výstupem jsme váhali, zda na parkoviště u přehrady Schlegeisspeicher (výchozí bod, odkud se dá dostat nahoru) pojedeme autem, nebo městským autobusem. Nakonec jsme zvolili pohodlnější variantu, a to dopravit se na nástupní místo autem. Ani bychom se nad takovou formou dopravy nepozastavovali, ale ve většině průvodců doporučují cestu autobusem, která je levnější. Abych řekl pravdu, tak nám to levnější nepřišlo. Autobus by vyšel na 3,50 € / osoba + poplatek za průjezd tunelem 1,70 € / osoba. Vzhledem k tomu, že jsme dva, by nás cesta autobusem vyšla na 10 €. Zde jsme usoudili, že je opravdu lepší zaplatit za průjezd 12,5 € a jet autem. Po zaplacení průjezdu dostanete pohledy a letákového průvodce oblastí. Cestou nahoru se nelekněte zhruba 10minutového intervalu na semaforech.
Technická poznámka
Pokud používáte navigaci Waze, nezadávejte jako parkoviště Parkplatz Finkenberger Almbahn. Podle mapy je to parkoviště u nástupu, ale navigace vás dovede úplně jinam. Poznáte to podle toho, že v mapě budete mít vyznačené parkoviště u přehrady Schlegeisspeicher (viz mapka: https://mapy.cz/s/2ZiVj).
Cesta k Olpererhütte a lávce Hängebrücke
Po zaparkování u přehrady Schlegeisspeicher se vám nabídnou hezké výhledy na přehradu. Trasu, jak se dostat na vrchol, přikládám zde: https://mapy.cz/s/2Zj1P. Na trase si můžete všimnout, že první zastávka je na Olpererhütte a cílový body je u lávky Hängebrücke. Po cestě nemůžete nikam zabloudit nebo se ztratit, je jasně značená.
Trasu doporučuji si užít, neboť tak krásné výhledy stojí za to. Krom výhledů na celé údolí uvidíte i velký vodopád pod chatou. Samotná cesta k vrcholu mi trvala necelou hodinu, ale je pravda, že jsem měl trochu rychlejší tempo. 🙂 Věděl jsem, že stejnou cestou půjdeme zpět a že si výhledy vychutnám potom. Ostatním cesta trvala zhruba hodinu a půl. Na cestě jsme potkávali i rodiny s dětmi, u těch byl zřejmě čas ještě o něco delší. Co se týče terénu k vrcholu, cesta je spíše strmá a kamenitá se serpentinovým členěním.
Jsme v cíli
Už při samotném výstupu uvidíte na horizontu horskou chatu. Na chatě se zastavujeme na pivo a na něco malé k zakousnutí. Chata vypadá nově a po designové stránce ji hodnotím jako jednu z nejpěknějších horských chat vůbec. Místa jsme zaujali na terase, kde na nás svítilo ranní slunce. Obsluha byla rychlá a sami od sebe nám přinesli anglický jídelní lístek. Ceny jsou o trochu vyšší, ale s tím se musí počítat (pivo kolem 5 € a citronáda 4 €). U chaty teče studánka a pro ty, kteří nechtějí jít dovnitř, je nad chatou lavička, kde se můžete vyfotit u zeleného srdce, nebo si trochu oddechnout. Asi pět minut chůze doprava od chaty je lávka Hängebrücke. Fotku níže přikládám. Opravdu se jedná o krásnou podívanou. Fronta na focení téměř žádná. Jen pozor na načasování, zhruba kolem oběda budete zřejmě fotit proti sluníčku, a proto výsledná expozice nemusí vypadat dle představy.
Sestup dolů
Vzhledem k tomu, že po výšlapu nás ještě čekala cesta do Itálie, jsme se záměrně vraceli stejnou cestou, kterou jsme přišli. Cesta zpět trvala zhruba hodinu. U chaty, kde jsme si dávali pauzu na pivo, bylo plno (jak na zahrádce, tak uvnitř), tudíž jsme raději pokračovali v sestupu. Po cestě jsme potkávali davy turistů (hlavně těch svátečních). Osobně jsem rád, že jsme vyrazili hned po ránu, neboť si nedokážu představit odpoledne s takovou masou lidí v Alpách 🙂
