Montreal
Při plánování naší cesty do Karibiku jsme se rozhodovali mezi delším letem, který nám umožnil 24 hodinovou zastávku v Montrealu a nebo mezi “kratším” letem, kde bychom všechno zvládli na tzv. jeden zátah. Díky bohu nám vyhovují cesty, kde máme možnost navštívit více destinací. Tudíž zastávka v Montrealu byla jasná volba.
Vízum
Pro vstup do Kanady je potřebné si vyřídit vízum – eTA (Electronic Travel Authorization). Na webu najdete spoustu zdrojů jak si tohle vizum obstarat. Za mě nedoporučuji pseudoweby, které vám pomůžou s vyřízením. Zároveň rovněž nedoporučuji weby v češtině, které se zabývají zprostředkováním eTA víz. Když jsem ze zvědavosti na takové weby zavítal, tak jsem se nestačil divit kolik peněz si dokážou říci za obyčejné zprostředkování (řádově stovky korun). Osobně vám doporučuji navštívit oficiální stránku a tam o vízum zažádat (odkaz zde). Vyplnění formuláře zabere pár minut. Jestli máte problém s angličtinou, tak vložte do googlu translatoru to co chcete přeložit a máte hotovo. Co se týče ceny, tak za žádost zaplatíte 7CAD (což je něco málo přes 100 Kč). Potvrzení/akceptace žádosti nám přišla do hodiny od podání.
Hotel
Hotel jsme si zabookovali několik týdnů před příletem. Vzhledem k tomu, že jsme měli na Montreal jen 24 hodin, tak nejlepší bylo zvolit nějaký rozumný hotel poblíž letiště (Dorval). Výhoda většiny hotelů u letiště je, že mají shuttlelbusy zdarma. Některé hotely co jsem si všiml nabízeli krom shuttle na letiště i odvoz do centra Montrealu.
Abychom využili čas co nejefektivněji, tak jsme zkoušeli hledat hotel s dřívějším checkinem než v 15:00. Přílet do Kanady jsme měli v době oběda a abychom všechno stíhali, tak jsme se chtěli ubytovat dříve. Informace o dřívejším checkinu nebyly přímo na Bookingu. Tudíž jsem musel napsat pár emailů do hotelů a v jednom mi nabídli dřívejší check-in za příplatek. Za check-in o hodinu dříve 25CAD (cca 450 Kč) a za check-in za dvě hodiny dříve 35CAD (cca 630 Kč). Ceny byly takto stanovené a my jsme byli rádi, že nám někde vyšli vstříc. Po příletu jsme se ubytovali a jak přišlo na platbu, tak ve finále nikdo po nás poplatek za dřívejší ubytování nechtěl (i přes naše připomenutí).
Sightseeing
Bohužel nedostatek času nás omezoval v počtu navštívených zajímavostí. V plánu jsme měli několik vyhlídek, několik velkolepých budov, návštěvu Olympijského parku, Baziliku Notre-Dame a spoustu dalšího. Když jsme odlétali z ČR, tak všude po světě byla zpráva číslo jedna Coronavirus (COVID-19). Tím, že jsme chtěli přiletět na dovolenou do Curacaa v pořádku, tak jsme raději omezili návštěvy některých skvostů. Rovněž jsme měli naplánovanou cestu z hotelu k jednotlivým zajímavostem městskou hromadnou dopravou. To jsme zrušili a raději jsme vše objeli Uberem. Ono hromadná doprava v Montrealu není drahá, lístky se pohybu jí kolem 3,5CAD, ale hrozně dlouho jedete. Uber je sice 10x dražší, ale je rychlejší. Co všechno jsme stihli navštívit?
Podzemní město
Za mě nemůžu tohle město ani jinak nazvat. Když jsme projížděli ulicemi, tak opravdu žádné lidi jsme nepotkávali. Po čase nám došlo, že Montreal je tímto známý. Většina lidí se pohybuje v podzemí, kde je vysloveně živo. Raději jsem se zeptal taxikáře jak to v Montrealu chodí. Ten mi na to řekl tohle. V Montrealu jsou lidé zvyklí se pohybovat spíše pod zemí. Podzemí spojuje jednotlivé části města a najdete tam všechno přes restaurace až po fitness centra. Tohle platí jak pro zimní, tak i letní období. V zimě je fajn, když jsou venku velké mrazy a v podzemí je teplo. Na druhou stranu v létě v období teplejšího počasí je v podzemí příjemná teplota.
Nás nejvíce zaujala skleněná atria. Na ty jsme v podzemí naráželi docela často. Jak se nám tyto atria líbila, tak nám to nedalo a v každém jsme se zastavili a dali si něco dobrého. Aby to nevyznělo tak, že jsme každé atrium “projedli”, tak v jednom jsme si dali kafe, v dalším sladkost a v třetím jsme se posilnili výborným Pad Thai. Ono téměř v každém atriu byla nějaké restaurace nebo dokonce více podniků s občerstvením. Nejkrásnější atrium je podle nás u místa Villa Marie. Z atria koukáte přímo na mrakodrapy.
Takový pohled nás bavil jak za denního světla, tak i večer. Jinak jsem nezmínil, že hlavní jazyk je v Montrealu francouzština. Většina cedulí, nápisů je v tomhle jazyku. Pokud je člověk aspoň trochu inteligentní, tak by s tím neměl mít problém. No, když už jsme u těch jazyků, tak se musím přiznat, že jsme párkrát měli v komunikaci problém, neboť v obchodě se suvenýry neuměli anglicky. Docela zábavné bylo, když jsme se prodejců ptali, jestli mají více kusů daného zboží. Anglicky neuměli a na řadu přišla gestikulace 😀
Jinak v podzemí jsme potkali několik turistů, kteří se snažili jít podle GPS mapy v telefonu. Tady samozřejmě GPS signál není úplně spolehlivý, tak pozor na to.
Když už jsme někde vylezli z podzemí s tím, že se podíváme jako to vypadá i “venku”, tak na každém rohu byla cítit marihuana. Ta je v Kanadě legální a co jsem viděl, tak jí lidé kouřili víc než cigarety. 🙂
Observatoire Place Ville Marie
Na tuhle budovu jsme se těšili a rozhodně jsme ji nechtěli vyřadit z míst, které jsme měli v plánu navštívit. Prostě jsme ji museli navštívit. Budova chcete-li rooftop se nachází na této adrese:
1, Place Ville Marie 44 & 46 Floor, Montreal, Québec H3B 2E7 Kanada
Před prohlídkou je vhodné si na webových stránkách Observatoire (odkaz) koupit tiket. Někdy se na Observatoire pořádají tématické eventy. Tak pozor ať náhodou si nekoupíte vstupenku třeba pouze na západ slunce nebo na večerní jógu. Jinak co se týče cen, tak my jsme kupovali lístek za 22CAD (možná tady malé upozornění, ceny na netu jsou bez tax). Otevírací doba je taky závislá na ročním období. My jsme tohle místo navštívili v zimě ve čtvrtek a bylo otevřeno jen do 17:00. Osobně nás to těšilo nebo to bylo plus minus na západ slunce.
Při cestě do Observatoire podzemím bylo všechno dobře značené. Není tak možnost zabloudit. Při vstupu po levé straně je recepce.
Tam ukážete zakoupené tikety nebo si je zakoupíte a personál vás pošle výtahem do 43tího patra a následně vás upozorní na přestup do druhého výtahu, který jede do 46tého patra. První výtah je docela rychlý a my jsme ani nestihli počítat patra a už se nám otevíraly dveře.
Při vstupu do “třistašedesátky” je místo pro odložení bund apod. Následně se vám Montreal ukáže jako na dlani. Na každé straně jsou stojany s informacemi na které budovy se koukáte. Mně se nejvíce líbila strana s mrakodrapy.
Délka prohlídky není nijak limitována. Pouze otevírací dobou. My jelikož jsme tam byli témeř sami, tak jsme “třistašedesátku” několikrát obešli a pak jsme se posadili a chvíli se kochali výhledem na zapadající slunce. Naštěstí nám návštěva vyšla v mimo sezónní dobu. V sezoně si myslím, že tam bude trochu více návštěvníků.
Bell Centre Tours
Když jsem byl ještě dítě, tak jsem fandil v hokeji Montrealu. Můj sen byl navštívit nějaký zápas NHL. Před odletem jsem se koukal na rozpis a v dobu, kdy budu v Montrealu, tak se zrovna hraje zápas s Torontem. Bohužel mé nadšení rychle opadlo, neboť zápas byl v Torontu. Na to možná mám i malé upozornění. U nás když hraje třeba Zlín proti Spartě, tak se hraje vždy tam, kdo je v rozpisu napsaný jako první. V tomto případě ve Zlíně. V NHL to je naopak. Hraje u toho, kdo je v rozpisu napsaný jako druhý (Toronto v tomhle případě). Když mi nevyšel hokej, tak jsem chtěl zavítat do Montreal Canadiens Hall of Fame. Ta bohužel je nějaký rok uzavřená. Za mě si myslím, že to je velká škoda, jelikož tady se člověk mohl pokochat celou historií klubu. Nic jiného mi nezbývalo a použil jsem google. Tam jsem se dozvěděl, že alternativa k Hall of Fame je Bell Centre Tours. Do Montrealu jsem odletěl s výborným pocitem, že uvidím halu, kde sídlí klub, kterému jsem za mých mladých let fandil. Bohužel mi v tomto případě štěstí nějak nepřálo. Pro tento týden byly prohlídky zrušeny. Osobně nevím, jestli to bylo kvůli Coronaviru nebo kvůli čemu. ale pevně věřím, že někdy v budoucnu se tam ještě podívám. Abych nebyl úplně zklamaný, tak jsem kousek od haly na doporučení prošel pár fanshopů a nakonec mi to i stačilo. Na instagramu mi přišly od pár sledujících reakce kolik tam stály dresy. Jestli si dobře vzpomínám, tak dresy tam začínaly na 100 CAD (cca 1700 Kč) a končily na sumách mezi 200-300 CAD.
Restaurace TABOO Cuisine Rebelle
Různých restaurací na které jsme dostali před cestou do Montrealu doporučení je nespočet. Podle toho co jsem pročítal webové stránky věnující se gastronomii v Montrealu, tak jsem toho názoru, že v tomhle městě si vyberete skoro ze všech světových kuchyní. Od Havajské až po Italskou 🙂 My jsme chtěli zkusit kombinaci místní kuchyně s Americkou. To se nám povedlo. Asi po třech hodinách hledání před odletem jsme našli tuhle skvělou restauraci. Ono zatím není úplně známá, tak hledání nebylo úplně jednoduché. V žebříčku na Tripadvisoru je až 667. místě z 5200 restaurastaurací v Montrealu. Už podle fotek na webu vypadala lákavě, prostě stylovka (odkaz). Rezervaci jsme provedli přes Libro. Zajímavostí je, že i když nám přišlo potvrzení rezervace, tak v restauraci žádnou rezervaci na mé jméno nemohli najít.
Hned po vstupu se nás ujala velmi usměvavá slečna, která nás dovedla ke stolu. Nějak se nám místo nezamlouvalo, tak jsme ji poprosili, jestli můžeme k jinému stolu, který je volný. Prostě místo někde v zadní části u koutu, kde bychom byli odloučeni od atmosféry podniku se nám nezamlouvalo. Po usazení nás uvítal mladý velice usměvavý kluk a dal se s námi do řeči. Více než objednávka ho zajímalo jak jsme narazili na tuhle restauraci a tak. Prostě skvělý přátelský přístup, který jsme si užívali. Následně nám dal menu a chvíli nám povídal o nabídce, což bylo velice zajímavé. My už z čech jsme přesně věděli co si dáme. Sympaťák nám dal ještě přednášku o místních pivech a drincích. To se nám trefil do chutí. Já jsem chtěl ochutnat místní pivo a přítelkyně nějaký místní drink.
Co se týče piva, tak jsem si objednal nejdříve pivo Archibald chipe. Když mi jej přinesli, tak po vizuální stránce katastrofa. Pivo vypadalo jako hodinový ležák, úplně bez pěny, tak jsem se obsluhy ptal, jestli tohle je tady charakteristické a bylo mi odpovězeno, že oni to tak čepují. Chuťově bylo výborné. Kamarád se mě ptal jestli to pivo bylo lepší než Plzeň. Osobně si myslím, že se tyto dvě piva nedají porovnat. Každé je něčím zajímavé. Následně jsem ještě zkusil jedno pivo Oose island což je IPA a chuťově skvělé pivo, ale na mě moc hutné. Jsem rád, že sem si dal jen jedno nebo více IP bych tam nezvládl. Drinky, které si dala přítelkyně, byly srovnatelné s tím co pijeme tady v Evropě.
Jídlo, které jsme si objednali bylo docela rychle připravené, až nás to překvapilo. V této restauraci jsme chtěli ochutnat místní tradiční jídlo Poutine a miniburgery. Poutine je typické kanadské jídlo, které se skládá z dvakrát smažených hranolek, kousky sýra, slaniny, zkaramelizované cibulky a nějaké omáčky. My jsme si dali verzi Zombie, která byla s více druhy “omáček”. Chutnalo to dobře, ale kdyby jídlo bylo méně mastné, tak by to bylo ještě lepší. Ono možná to tak mastné má být, neboť jsem to takhle viděl i tady v Česku v několika fastfoodech. Konečně jsme se dostali na miniburgery. Na ty jsme se těšili už od doby, kdy jsme vytvořili rezervaci v restauraci. Každý jsme si dali tři miniburgery a musím říct, že lepší jsem v životě nejedl. A to občas v Praze zajdu do lepších podniků, kde dělají burgery a nebo Burgerfest. Tyhle miniburgery hold neměli konkurenci. Co se týče cen, tak ty základní miniburgery stojí cca 5-6CAD (cca 100 Kč) a ty lepší kolem 13CAD (cca 200 Kč).
Montreal je skvělé město
Do Montrealu jsme se těšili a rovněž jsme věděli, že na město máme 24hodin i se spánkem. Aktivity, které jsem výše popsal byly nouzové (kvůli Corona viru). Do budoucna pevně věřím, že tohle město ještě navštívíme. Naše plány budeme spíše směřovat na mimosezónní dobu. Co jsem se bavil s pár lidmi, tak prý v sezoně je tu hlava na hlavě a doporučují návštěvu třeba na podzim nebo na začátkem jara. Zimu mi nedoporučili, neboť my jako Evropané nejsme na takové mrazy zvyklí 🙂
