Jarní Pálava
Ani nevím čím začít. Jarní Pálava v době covidové je za námi a nezbývá mi nic jiného než se podělit o místa, které jsme navštívili. Celý trip jsme absolvovali na kole a musím říct, že i přátelé, kteří nejsou příznivci cyklistiky to dali a já měl z toho obrovskou radost. Za celou dobu jsme navštívili řadu míst. Nejenom ta, která známe, ale i objevování nových míst bylo na pořadu každého dne.
Plánování
Před tím než jsme vyjeli za zábavou, tak nám vrtalo hlavou jak vůbec víkend pojmout. Návrhů bylo několik. Asi nejrozumnější nám přišlo projezdit oblast vína na kole. Vzhledem k tomu, že je začátek cyklosezóny a přátelé nemají tolik naježděno, tak někteří si zajistili půjčení elektrokol (https://www.rentbike.cz). Výborný nápad! Osobně mám od začátku roku naježděno něco k třem tisícům kilometrů a zbytečně bych zbytek osazenstva hnal, kdyby neměli k dispozici elektrokola. Ostatně jsem si všiml, že tohle je úplně normální. Typicky, kdy jezdí skupinky různých generací na výlety, kde část jede na “normálním” kole a část na elektru.
Co se týče samotného plánování, tak na Pálavě je několik stezek a různých druhů tras. Při plánování jsem chtěl aby náš výlet byl na tratě pestrý a aby si každý přišel na to své. Ať už terén, cesty, město, les…jednoduše řečeno: “z každého rožku trošku” 🙂
Jinak výlet jsme absolvovali v podobné sestavě jako minulé léto. Článek o našem výletu si můžete přečíst zde. Nyní jsme se při plánování shodli, že nechceme jet ty samé trasy. To byla výzva nebo minulé léto jsme toho hodně stihli 🙂
Sportovní pátek
Pátek mimo to, že byl ve znamení příjezdů, jsme si řádně mákli a trasu jsme naplánovali víceméně sportovní. Tu jsme zkopírovali ze stránek Nova Cupu. Koncem roku chci tuhle trasu jet v rámci seriálu závodů a není od věci si trať projet nanečisto. Před odpolednem jsme se sešli v Lednici. Konkrétně na zahrádce v restauraci U Tlustých (odkaz). Jedna z mála restaurací, které má i v této době covidové otevřeno výdejní okénko. Samozřejmě jídla mají výborné.
Po obídku jsme se jeli ubytovat do Podivína. Následně jsme vyrazili na trasu, která je dlouhá 54km. Samozřejmě jsme nestartovali v Mikulově, kde je start samotného závodu. Z Podivína jsme jeli 10km do Bulhar a od tama jsme jeli zdolat trať (odkaz na mapu).
Bohužel nebyl čas fotit. Jeli jsme trať spíše na čas. Náš začátek byl u Jezu Bulhary. Od tama jsme pokračovali směr Sedlec. V této části začínali lehké kopce. Skvělé bylo, že vedly kolem vinic a nabízely výhledy na CHKO Pálava.
Po zdolání menších kopců jsme jeli směr Mikulov. Pokud budete mít čas a budete se chtít pokochat, tak doporučuji zastavit v lomu u Mariánského mlýna. Modro zelená voda v lomu se vám bude určitě líbit. Mně co se v okolí Mikulova líbilo byl tento “schodový” sjezd.
I když nebylo času na blbosti, tak jsem si schody sjel 2x. Opravdu skvělé zpestření trasy. Dále trasa pokračovala na sever směr Věstonice. Od Strachotína kolem vodní nádrže Nové Mlýny byl hrozný vítr až po Šakvice. V této oblasti jsem raději zabral a ujížděl větru, který byl hodně studený. Následně jsme dorazili do Bulhar k jezu a byli jsme rádi, že jsme rádi. Ještě nás čekala trasa zpět k Podivínu.
Všeho všudy jsme najeli něco přes 75 kiláků a musím říci, že trať byla opravdu skvělá. Nikde žádní turisté, všechno průjezdné, tak jak má být.
Sobotní poznávací výlet
Po pátečním tempu jsme se těšili na pohodový sobotní výlet. Věděli jsme, že po náročné páteční svižné jízdě bude následovat sobotní pohoda. Každý z bandy již u snídaně byl pohodově a pozitivně naladěný. Před samotným výjezdem jsme zkontrolovali kola a vyrazili. Naše trasa byla dlouhá cca 70 km a čistého času lehkým tempem trvala zhruba pět hodin. Samozřejmě jsme se všude zastavovali, tak výlet byl na celý den. Link na trasu zde.
Z Podivína jsme jeli po hlavní silnici (cyklostezka Velkopavlovická) do Bulhar. Tam jsme u jezu jeli na opačnou stranu než včera a to směr Pavlov. V Pavlově jsem se zastavili v Archeoparku.
Na pořadu bylo pořízení několika fotek. Po focení jsme si dali občerstvovací pivní pauzu.
Popravdě jsme se nechtěli zdržovat nebo další zastávkou byla Zřícenina hradu Děvičky. Tam jsme chtěli být před obědem nebo po obědě ať už je korona nebo ne bývá zřícenina “obsypána” návštěvníky. Cesta z Pavlova na zříceninu byla docela do kopce. Upřímně, v půlce kopce jsme slezli z kola a šli trasu pěšky. Přátelé jak měli elektrokola, tak jsem jim nezáviděl táhnout cca 25kg do kopce. Solidárně jsem méně trénovanějším dal mé lehké kolo ať s ním jdou do kopce a já se ujal těžšího kalibru v podobě elektrokola 🙂 V kombinaci s tretrami na nohou byla chuťovka vyšlápnout až na zříceninu. Po chvilce, kdy jsme si mákli, jsme byli na vrcholu. Fotku s kolem jsem si nemohl odpustit 🙂
Z Děviček jsou parádní výhledy na okolí. Kromě kola doporučuji návštěvu i jako pěší výlet.
Z Děviček, v místě kde nebyla zakázaná jízda na kole jsme jeli perfektním sjezdem do Dolní Věstonice. Tato pasáž nejen pro ostatní, ale i pro mě byla opravdu skvělá. Po cestě z Dolní Věstonice jsme navštívili par menších obcí. Co se týče trasy, pak jsme pokračovali do Mikulova přes zelenou cyklostezku (Vinařská NS Mikulov).
Mikulov
V Mikulově jsme se zastavili na oběd. Mimo to, jsme dali i chill na náměstí. Tady bych rád zmínil místní vyhlášenou rolovanou zmrzlinu. Nedalo mi to a musel jsem ji ochutnat. Při výběru si zvolíte z jakých ingrediencí si ji necháte namíchat. Já jsem si dal malinu, nutellu a mátu.
Opravdu skvělá kombinace. Po občerstvení a relaxu jsme se vydali směr přírodní rezervace Svatý kopeček. Rezervace se nachází nad Mikulovem a nabízí opravdu báječný výhled. Nám se asi nejvíce líbil výhled z “hlavní” vyhlídky a výhled od kaple sv. Šebestiána.
Jakmile jsme se pokochali výhledy, tak jsme sjeli do lomu, který je pod Svatým kopečkem. V okolí lomu je více zajímavých míst.
Třeba Getsemanská zahrada, kde za vidění stojí kapličky (kaplička Apoštolové spící), které jsou ve skále. My jsme tyhle místa vypustili a raději jsme si šli lehnout a opalovat se do trávy. Jak píšu, nikam jsme nepospíchali a mohli jsme si dovolit i relaxovat.
Objevujeme nová místa
Podél CHKO Pálava vede Stezka svobody. Jakmile jsme byli na stezce, zaujala nás hromada zajimavostí. První otázka byla, odkud pochází název stezky? Název je historickou záležitostí.
Stezka by měla připomínat odvážné lidi, kteří se i přes riziko ztráty života snažili překonat přísně střeženou státní hranici a dostat se tak ven do svobodného světa. Na této stezce jsme narazili na Bránu ke svobodě. Tu symbolizuje památník. Ten tvoří 53 kovových stél, na kterých jsou jména obětí železné opony. Je věnovaný lidem, kteří zemřeli při pokusu o překročení hranice v letech 1948 – 1989. Pokud by vás zajímaly nová místa, tak doporučuji podél stezky navštívit letohrádek Portz nebo zoo v Sedlci.
Po Stezce svobody jsme sjeli na Valtice. Ve Valticích je několik zajímavých míst a památek. Kolem těch jsme hezky projeli a zamířili do Chateau Valtice (web).
Na tomhle místě jsme se zdrželi až do západu slunce a ochutnali různé druhy vín jak z Vinařské pohotovosti, tak i z Vinařské stodoly.
Vzhledem k tomu, že už se stmívalo, tak jsme ještě v rychlosti navštívili zámek Rendez-vous (Dianin chrám), Kapli sv. Huberta a Chrám Tří Grácíí.
Nedělní padesátka
V neděli jsme se rozhodli, že si objedeme místa, která nás nejvíce baví v oblasti Velkých Pavlovic. Mapa zde.
Kromě naší mapy, bych rád doporučil i naučnou stezku “Mezi vinicemi ve Velkých Bílovicích”. Tu máme v plánu projet při další návštěvě celou. Co se týče poznání, tak jsme věděli co nás čeká. Z Podivína jsme se vydali po ránu směr Vrbice. Cestou jsme jeli kolem několika desítek rodinných vinařství. Zmiňuji to z toho důvodu, že tato oblast je tímhle specifická a osobně mi přijde, že vinařství obecně v této oblasti jsou jedny z nejhezčích v Česku.
Jakmile jsme sjeli z hlavní stezky, tak od “kaple” Boží muka, tak na nás dýchlo Moravské Toskánsko. Tuto oblast kdykoliv, když navštívím, tak se mi libí. Pokaždé je jiná, i když ve své podstatě je pořád stejná 🙂
Od “Moravského Toskánska” jsme jeli po asfaltce směr Vyhlídka Hradištěk. Po ránu u Hradišťku nikdo nebyl, což bylo dobré pro přátelé, kteří si z tohoto místa odnesli snad milion fotek.
Po foto pauze u hradišťku jsme vyšlápli kopec a byli jsme ve Vrbici. Tam jsme projeli snad všechno co jsme projet mohli a pokračovali dále do Kobylí.
V Kobylí jsme na stezku/vyhlídku nad Vihohrady ani nevyjížděli nebo v posledním roce jsme na ní každý z účastníků byli vícekrát. Pokud jste vyhlídku ještě nenavštívili, tak vám ji doporučím. Moderní, hezká vyhlídka. Po Kobylí naše cesta směřovala jak jinak než na “kapličku”. Vinařství U Kapličky pokaždé rádi navštívíme. Ono jídlo a servis je zde skvělý, a to nás baví. Po minulém článku na téma Pálava mi psalo pár “odvážlivců”, že tam mají draho apod. Souhlas, ceny jsou trochu vyšší, ale za mě mám vždy jistotu, že si pochutnám.
Jinak nedělní trasa byla dlouhá 50 km a nebyla nijak náročná. Vzhledem k tomu, že i stoupání na této trase bylo minimální, tak jsme ji projeli čistým časem velice rychle. O hodinu rychleji než avizují mapy.cz.
Pálava byla boží
Jiný nadpis na závěr bych ani nemohl použít. Náš víkendový trip se povedl a nikdo z účastníků nešetřil superlativy. Opravdu skvěle se návštěva vydařila. Všechno bylo tak jak jsme si představovali. Žádně změny v plánování jsme nemuseli dělat, žádné trable jsme neřešili, prostě super víkend bez starostí. A dokonce i počasí vyšlo na výbornou. Víkendy před a po návštěvě byly totiž deštivé.
Podle článku vám nemusí přijít, že všechno bylo tak dokonalé. Ale bylo. Článek na blog píšu zejména kvůli trasám a ne abych tady sdílel každou veselou chvilku. Jestliže bych tady psal o všech zážitcích, tak článek by byl o něčem jiném a jistě by byl delší.
Každopádně Pálavu před hlavní sezonou (zkraje jara) navštívíme příští rok opět. Pro nás je super, že nikde jsme nepotkávali masy lidí, všude máte soukromí a nemusíte se nijak s ničím omezovat. Možná malou nevýhodou může být nedostatek otevřených vinařství. Většina má totiž zavřeno a musíte vědět kdy a kam jít/jet. Pokud budete plánovat Pálavu mimo sezonu a budete chtít využít služeb restaurací či vinařství, tak to zohledněte ve svém itineráři.
