CURACAO
Už před několika lety jsem přemýšlel o dovolené na Curaçau. Popravdě ani nevím proč sem tam tehdy chtěl vyrazit, jen si matně vzpomínám, že název ostrova mi připadal hrozně zajímavý. Postupem času jsem i zapomněl, že jsem někdy vůbec na Curacao chtěl. Ovšem to bychom při našich cestách světem nesměli potkali cestovatele z ABC ostrovů (Aruba, Bonaire a Curacao). Ti nám popsali jak ostrovy vypadají. Pro inspiraci nám ukázali pár fotek a cíl byl jasný, na jaře musíme na Curacao.
Kdy letět na Curacao
Na Curacao se dá letět kdykoliv. Na ostrově je sezóna celoročně. Na ostrov létá hodně přímých spojů z Holandska. Curacao je jedním ze 4 ostrovů Nizozemského království. Možná obava o bezpečnost by mohla být v období hurikánů, které postihují ostrovy, které jsou severněji. Curacao je ovšem již mimo pás hurikánu a posledních 10 let ostrov nebyl žádným hurikánem zasažen.
Pučení auta
Ještě před tím než vyrazíte na dovolenou, tak si nezapomeňte vyřídit mezinárodní řidičský průkaz. I přesto, že Curacao je ostrov patřící Nizozemsku, tak je nutné mít tento typ řidičáku. Jeho vyřízení je prakticky na počkání. Poplatek za vyřízení je 50 Kč a je nutná fotka. Jestliže jste akční a chcete něco z ostrova vidět, tak auto je doslova nutnost. Taxíky jsou tady neskutečně drahé. Abych byl konkrétní, tak cena taxi od letiště nějaký vzdálenější hotel je stejná jako když si auto půjčíte na dva dny. Nejlepší je rezervovat si auto dopředu s tím, že si jej vyzvednete hned po příletu. Tady má docela dost půjčoven stánky (Alamo, Sixt, Europcar, aj..).
Tady bych rád upozornil, že je lepší si objednat auto z jakéhokoliv srovnávače nebo jejich webu a pojištění dokoupit až přímo na místě. Nejhorší varianta co můžete udělat je, že si pojištění uzavřete přes nějaký srovnávač (např. http://expedia.com) a případnou pojistnou událost si řešíte sami. Ideální je mít všechno od půjčovny a tak si administrativně odlehčíte. Co se týče řízení, tak to je stejné jako u nás. Pozor možná na kruhových objezdech. Tam jsou v některých případech jiná pravidla než jsme u nás zvyklí. U každého výjezdu/vjezdu z kruháče je značka. Někdy vznikaly i kolony na kruhových objezdech z toho důvodu, že třeba u třetího výjezdu na kruháči byla značka dej přednost v jízdě autu, které vjíždí na kruháč.
Další zajímavostí je používání blinkrů na ostrově. Málokdo blinkry používá a prakticky bych řekl, že většinou blinkry používají jen turisté. Na ostrově je docela vysoké procento bouraček, tak jsem si říkal, jestli by tohle nemohla být příčina. Když už jsme u těch blinkrů, tak mi nedá se zmínit o semaforech. Pokud stojíte na červenou, tak nečekejte, že vám blikne oranžová a pak zelená. Na Curacau po červené hned blikne zelená.
Výborná služba, kterou jsme využívali na křižovatkách byla nabídka vychlazeného pití. U většiny větších křižovatek vždy někdo stál a prodával vody.
Pokud budete tankovat, tak ceny nafty a benzinu jsou tady opravdu nízké. My celou nádrž do automobilu Kia Rio jsme měli za 700Kč v přepočtu. Jinak systém obsluhy na benzínkách je takový, že musíte jít nejdřív k pokladně, pak natankovat a poté jdete ještě jednou k pokladně a tam vám vrátí peníze nebo doplatíte. Pozor na některých starších pumpách, pokud chcete tankovat, nestačí zmáčknout pouze pistol, musíte i uvolnit klapku na stojanu.
Jinak co se týče cen za půjčení auta, tak tady přidávám printscreen z itineráře.
Čím platit?
Na ostrově akceptují jak americké dolary (USD), tak i měnu nizozemskoantilský gulden (NAFL). Pozor v některých provozovnách typu večerky (poznáte je podle zamřížovaných oken). Tam se nám párkrát stalo, že nám účtovali kurz 1:1. Což např. za avokádo jsme zaplatili 6 USD místo 6 NAFL. U větších položek už tam rozdíl je daleko větší. Jinak téměř většina obchodníků akceptovala karty, některé benzinky třeba jen cash. Na severských plážích jsem několikrát viděl, že jim nefungoval terminál. Osobně bych se úplně 100% nespoléhal na platbu kartou. Možná by vás zajímalo, jak stojí zboží v supermarketech.
Tady pár příkladů, na které jsem si vzpomněl:
Pomerančový džus 1l – 2.45 NAFL
Láhev likéru Curacao 0,7l – 12.40 NAFL
Parmezán – 3.69 NAFL
Jogurt – 1.49 NAFL
Šunka 100g – 3 NAFL
Místní pivo – 3.36 NAFL
Chléb – 3 NAFL
Vejce 12ks – 10 NAFL
sáček mrkve – 5 NAFL
2ks menších paprik – 3,26 NAFL
Voda 1l – 2.2 NAFL
Ceny na pláži
ledová kava – 12 NAFL
drink blue Curacao – 20 NAFL
pomerančový džus 0,25l – 15 NAFL
Corona pivo – 10 NAFL
Sandwich – 22 NAFL
Coca-Cola – 5 NAFL
Ceny ubytování
Ty se liší podle toho, jaké máte potřeby. Ceny za hotelový pokoj se v Curacau na 10 dnů pohybují kolem 50-60 tisíc. Se stravou je to více. Co jsem se bavil s místníma, tak většina “rozumných” turistů si zde rezervuje apartmány. Tady přikládám z screen z mého itineráře, ze kterého jsme si před dovolenou vybírali, kde se ubytujeme.
Kuchyň
Do plánování aktivit jsem si zařadil pár gastronomicky zajímavých podniků. Například: BijBlauw, Hofi Cas Cora, Five Fingers, Number Ten Curacao, Restaurante Dona Elena, Karakter Beach Lounge restaurant, Madero Ocean Club, Poke Food Station, Bowls Noodle Bar Curacao, La Boheme a Cana Bar Kitchen. Na hodnocení těchto podniků se můžete podívat na Tripadvisoru. Za mě když to shrnu, ídlo dobré, v některých podnicích trochu dražší. Osobně mi přišlo, že některé z těchto podniků jdou spíš po turistech, kteří připlavali nějakou zaoceánskou lodí a snaží se z nich dostat maximum. Třeba v Madero Ocean Club když jsme tam chodili pravidelně, tak jejich servis byl horší a horší. Pro danou směnu už jsme byli známé tváře, tak na nás chvílemi házeli bobek. Kdežto na turisty ze zámořských lodí se usmívali a fungovali jinak.
V tento okamžik nám to začalo vadit a vysloveně jsme hledali něco pro místňáky a úplnou náhodou se povedlo. V hypermarketu Mangusa se nachází Foodcourt. Tento foodcourt funguje tak, že máte několik druhů jídel a je jen na vás co si do krabičky necháte nandat. Není to žádné stylové servírování, ale popravdě abych řekl, tak za oběd nebo večeři v rádoby gastronomicky zajímavém podniku jsme zaplatili cca 1500 Kč v přepočtu. Tady jsme za oba nechali o tisícovku méně. Jídlo chutnalo úplně fantasticky. Hlavně jsme jej mohli sníst na foodcourtu a nebo jsme si jej vzali třeba k moři k západu slunce. Hodně místních si jídlo bralo s sebou. Na jídlo taky ve špičce čekáte frontu třeba 10 minut. Pokud by vás zajímal detail, tak na facebooku tuto provozovnu najdete @mangusa.foodcourt
Plánujeme
Když přeskočím nákup letenek nebo rezervaci ubytování, tak rád bych vám v této části napsal o tom jak jsme plánovali aktivity pro tuto dovolenou. Jelikož na začátku podzimu jsme se vrátili z Baham a Curacao jsme plánovali týden po té, tak v hlavě jsme měli řadu aktivit, které jsme nestihli na Bahamách a věděli jsme, že na Curacau je prostě musíme realizovat. Za tuto možnost jsem byl rád, neboť některé dovolené plánujeme tak, že si sedneme k internetu a hledáme možné aktivity na ostrově. Podle toho se i následně rýsuje náš itinerář. Teď tomu bylo naopak. Už jsme věděli jaké aktivity chceme podnikat a tím pádem jsme měli plánování lehčí.
Curacao je ostrov, který i přesto, že je v zámořské oblasti Karibiku, tak patří Nizozemsku. To se nám zamlouvalo, jelikož na minulé dovolené jsme spíš jeli v americkém stylu a teď jsme spíš chtěli takový trochu evropský styl dovolené. Pro nás tohle znamená být trochu více aktivní a využít každou chvíli na maximum. Zase na druhou stranu nebyl cíl udělat dovolenou úplně sportovní.
Tady pro ukázku vkládám obrázek aktivit, které jsme měli v plánu za 10 dnů na ostrově stihnout.
Jak můžete vidět, tak aktivit je nespočet. Záměrně jsem tady nedal legendu k té mapce nebo takovéto itineráře tvořím pro kamarády a přátele a úplně nechci aby tohle někdo kopíroval. V aktivitách převažují pláže. Ono je to jen označení pláži. Každou pláž jsme měli v plánu navštívit a ne kvůli tomu, že bychom si tam lehli a celý den leželi, ale že každá pláž, která je v itineráři je něčím zajímavá a my prostě ji musíme navštívit. V následném článku tady na blogu se rozepíšu o plážích více. V tomto článku to vezmu hodně stručně, tak jak jsme pláže viděli při plánování. Uvedu tu jen ty nejzajímavější.
Pláže
Tugboat beach
Pláž, která je známá tím, že u ní leží vrak lodi. Na tohle místo denně zavítají desítky až stovky lidí s tím, že někteří mají v plánu šnorchlování a někteří se sem jezdí potápět.
Kenepa beach
Jedna z nejkrásnějších pláži celého Curacaa. Voda neskutečně průzračná a tyrkysová. Jediná pláž na ostrově, kde půjčují transparentní kajaky.
Kalki beach
U této pláže se nachází jeskyně, kde se dá koupat. Název tohoto místa je Buraku di Tomasito. Tato část spadá pod hotelový resort Kura Hulanda.
Main beaches
Pláže (Mambo, Cabana, Hemingway a Seaquarium), které jsou asi nejzajímavější tím, že každý turista, který je na Curacau, tak sem zavítá. Tyto pláže jsou pověstné tím, že to tam žije i večer. Kromě večerního života nabízí i perfektní západy slunce a jako jedny z mála nemají kamenitý přístup do moře.
Obecně ještě k plážím. Na Curacau funguje trochu evropský systém vstupného na pláž. Za každého člověka platíte vstup na pláž. Ten je na každou pláž jiný. Obvykle platíte 3 dolary plus je zde poplatek za lehátko, který je od 3-10ti dolaru. Některé pláže mají na cedulích, že bez zaplacení vstupného a koupě lehátka nesmíte na pláž (Mambo Beach). Tohle jsme třeba na Bahamách nebo na Seychelách nezažili. Tohle jsem naposled zažil před několika lety v Řecku 🙂
Hiking
Krom pláží jsme si naplánovali nějaké další aktivity. Řada aktivit typu paddleboard, kolo není potřeba nějak popisovat. Rád bych se tady spíš zmínil o túrách, které jsou na Curacau. Některé túry jsme dali velice rychle např. Seru Mateo Trail. Takovéto túry se dají jednoduše najít na mapách a moc zajímavého na nich nevidím. Rád bych se spíše zmínil o trasách, které vedou přes Christoffel park. To jsou nádherné traily, které vás vždy zavedou na nějaké zajímavé místo.
Christoffel trail
Na tento trail je dobré vyjet co nejdříve. Za mě ve srovnání třeba s Dolomitami patří k těm jednodušším, ale i tak na ostrově má své kouzlo. My jsme si tento trail naplánovali záměrně podle předpovědi až bude trochu pod mrakem. To z těch 10ti dnů co jsme byli na Curacau bylo pouze jednou. Na parkovišti (zde) jsme byli už v 8 nebo 9 ráno a dokonce jsme viděli se pár lidí z trailu vracet. My jsme byli klidní, neboť jsme věděli, že má být celý den příjemně. Po zaparkování jsme si šli koupit vstupné do parku. To činilo 15 dolarů na hlavu. Ke vstupu jsme dostali mapku, kde jsou všechny traily jasně popsané. Těch míst, kam můžete jít nebo jet je několik (view on Boka Tabla, Beard moss, view in plantation house of Knip, Adaption, climbing the Christoffel mountain, Orchid trail, cooper mines, Brazilwood, viewpoint rooi beru and Christoffel mountain, teku a zorgvlied ruins). Jak jsem zmínil, že k některým bodům můžete autem, tak ano, je možné u blízkého místa zaparkovat a dojít ten kousek pěšky. My jsme takhle trailovat nechtěli a proto jsme si většinu dali pěšky. Abych úplně neodbočil od Christoffel trailu, tak se zpět vrátím k tématu. Mount Christoffel (372 m n. m.) je nejvyšší vrchol Curaçaa a vyrazíte na něj od parkoviště přes cestu po žlutých značkách. Projdete bránou, kde vás ještě jednou zkontroluje personál. Tuhle kontrolu dělají, aby tam nechodili turisté bez placení, jelikož se jedná o národní park ostrova. My jsme ani nemuseli ukazovat vstupné, protože jsme měli v ruce prospekty z recepce a tím pádem věděl, že jsme platili. Od kontroly jsme šli asi hodinu a něco a byli jsme na vrcholu.
Po cestě jsme potkávali turisty v žabkách apod. Docela jsem nechápal, jelikož některé úseky trailu byly jako “áčková” ferata (někteří se docela zajímavě škrábali po skále), ale většina byla vybavená i turistickými botami. Jakmile jsme dorazili na vrchol, tak docela dost lidí si tam dělalo insta fotky. My jsme se odebrali stranou a šli jsme na pravou stranu skály (za křížem směr moře) pozorovat leguány, bylo jich tam docela dost. Výhled z vrchola je opravdu krásný a určitě doporučuji zařadit tento výlet při návštěvě ostrova, určitě zvládne i méně zdatný cestovatel. Celkově časově se dá výšlap zvládnout cca za dvě a půl hodinky, takže ideální výlet na dopoledne.
Boka tabla
Další krásné místo, které je v Christoffel parku. Z tohoto pohledu máte výhled na přírodní rezervaci Shete Boka, která je na severním pobřeží. Shete Boka je sedm zálivů na které když se koukáte, tak vidíte několikametrové vlny, které narážejí na kamenité pobřeží. Zajímavostí tohoto místa je rovněž i to, že když se podíváte kolem sebe, tak vidíte rozdíly mezi jednotlivými typy vegetace na těchto kopcích.
Willemstad
Krom různých aktivit spojených s hikingem nebo plážování jsme rovněž v plánu měli vyrazit do hlavního města Willemstad. To se nám podařilo jak ve večerních, tak i v denních hodinách. Jen pozor na parkování, kromě neděle je všude parkování placené. Nejsou úplně všude funkční automaty. Po příjezdu do hlavního města jsme si mysleli, že jsme někde v Holandsku. Tohle město je typické svou “holandskou” architekturou. Krom této vlastnosti je i město zapsáno do kulturního dědictví UNESCO (zejména tedy na udržování koloniálních staveb). Kromě krásných a barevných stavem je zajímavou turistickou atrakci plovoucí most (Queen Emma Bridge).
Tento most je krásný přes den, ale v noci se mi líbil více díky jeho nasvícený. Osobně to na mě působilo hrozně romanticky. Most je zajímavý tím, že pokud chce projet loď, tak most se uzavře a odpluje na stranu, takže pokud se spustí výstražné zvonění, že most se bude uzavírat, tak pokud nechcete ztrávit cca 30 min na uzavřeném mostě (samozřejmě kdo chce, tak může zůstat), doporučuji zrychlit temto a dostat se na druhou stranu před uzavřením.
Za mostem se dostanete do centra dění města, kde v krásných uličkách posedávají turisté na zahrádkách v kavárnách a barech a atmosféru dokresluje živá hudba.
Atmosféra je opravdu moc příjemná. V bočních uličkách narazíte na nádherné malby na zdech, které jsou také typické pro město a Curacao. Domy jsou barevné, jeden dům je modrý, růžový a další žlutý. Jako celek to působí opravdu malebně a připadáte si v tu chvíli jako v nějaké pouliční galerii umění.
Co můžu říct na restaurace v centru Willemstadu, tak všude kde jsme byli, jsem byl nadmíru spokojen. Výborný servis, kvalitní jídlo a pití a ceny přiměřené. Rozhodně ne napálené jako na plážích.
Co jsme nestihli navštívit a mrzí mě to, je návštěva likérky, která vyrábí likér Curacao, což nám doporučovali i místní. Prohlídka trvá jen hodinu, ale údajně to stojí za to poznat celou historii a ty věci kolem výroby likéru.
Lidé na Curacau
Z dřívějších cest jsme byli většinou zvyklí na co nejméně lidí. Tady bohužel lidem úplně neuniknete. Možná na severu ostrova, když budete zavření na apartmánu, tak ano, ale jestliže se chcete někam podívat, tak všude narazíte na lidi. Čím blíže Willemstadu, tak tím více lidí. Zejména turistů. Nejhorší to je ve čtvrtek a v sobotu. To v přístavu kotví velké výletní lodi a na plážích je doslova narváno. Jinak co se týče pocitu z lidí, tak mám takové rozporuplné pocity. Někteří místní byli fakt super. Obzvláště jsme se seznámili hned první den po cestě na apartmán s pánem, který byl hrozně hodný, hrozně veselý, ale nebyl bohatý. Staral se lidem o zahrady v monterkách a my jsme mu za příjemný pokec dali nějaké dolary. Takové lidí jsme potkávali rádi a rádi si s nima popovídali. Na druhou stranu jsme potkávali i děti bohatých lidí, kteří ničili svá auta nebo motorky jenom z toho důvodu, aby se ukázali před kamarády. Hrozný kontrast mezi místními, jedná se o již velký ostrov, tak je to pochopitelné.
V několika případech jsme byli upozornění na vysokou kriminalitu na ostrově. Policie denně řeši vykradené auta, vykradené apartmány a podobně. Koneckonců tomu napovídají i informační cedule u pláží. Dokonce i okýnka na benzínkách nebo již zmíněné večerky. Do večerek se normálně nedostanete. Pouze k okýnku a odtud vám personál nosí sortiment.
Když už jsem u místních, tak nesmím zapomenout na jejich tradice. Každou sobotu se rodiny veselí na akcích ať už v barech a nebo v domácích prostorech. A v neděli jezdí na pláže pokračovat ve veselí. Na plážích co jsme viděli, tak najedou s docela dost věcmi (grily, mobilní lednice, repráky, apod) a tam zábava pokračuje až do podvečerních hodin.
Další kapitolou mimo místní lidi jsou turisté. Těch na ostrově je hrozně moc. Osobně mi přišlo, že turistů bylo více z Evropy než třeba z Ameriky.
Příroda
Otevřená příroda na Curacau nás doslova fascinovala. Za tu dobu co jsme byli na ostrově, tak jsme viděli nespočet leguánů, nespočet barevných ptáků a krásných růžových plameňáků, na které doporučuji zajet se podívat.
Je to zážitek je vidět ve volné přírodě. A další zajímavostí na ostrově jsou kaktusy, jelikož Curacao je stejně jako Aruba suchá ostrov, tak tu rostou převážně kaktusy a sukelentní rostliny, rostou tu také Agáve a mnoho druhů orchidejí.
Naše pocity z ostrova
Jako každou jinou dovolenou jsme si i Curacao užili po svém. Každý večer jsme usínali s tím, že přes den jsme poznali něco nového a zároveň jsme se těšili na další den. Za mě na Curacao už bych asi znovu nejel. Důvod je pouze jeden. Hromada lidí na ostrově. Chvílemi se mi zdálo, že jsem někde v Řecku nebo v Chorvatsku. Co jsem si četl cestopisy ostatních cestovatelů, tak rozhodně bych tohle nenazval rájem jak někteří Curacao prezentují. Pod rájem si představím trochu něco jiného. Rájem na Curacau se dá nazvat Little (Klein) Curacao. To je maličký ostrov, který je vzálený z přístavu v Curacau cca 2 hodiny lodí. Na tento ostrov se dá dostat pouze přes agenturu formou výletu. Bohužel na Klein Curacau se nedá ubytovat. Za mě jsem rád, že jsme ostrov navštívili. Když pominu tu hromadu lidí a pasti na turisty ze zámořských lodí, tak to byla hezká dovolená.
