Čeladná
Kolem Čeladné jezdím řádově dvě desítky let a nikdy jsem tam neabsolvoval žádný výlet. Pokaždé při průjezdu jsem tam zastavil pouze na oběd či kávu. S příchodem velkých prázdnin jsem si řekl, že pobyt v srdci Moravskoslezských Beskyd není vůbec špatný nápad. Na plánování výletů a podobných zábav jsem se vykašlal a program jsem řešil víceméně ad-hoc. Teda až na ubytování.
Ubytování
Jak jsem psal v úvodu: jediné co jsem řešil s předstihem bylo ubytování. Vzhledem k zvyšující se popularitě této oblasti před prázdniny byla většina zajímavých ubytování o víkendu již obsazená. Jediné co bylo volné byly velké chalupy, apartmány u někoho v domě a nebo nehezky vypadající pokoje. Na základě toho jsem uznal, že bude lepší Čeladnou a okolí navštívit v pracovní dny. Ubytování, které jsem chtěl už dlouho zkusit v Golf Resortu Čeladná bylo volné.
Osobně mi bylo jedno, která z budov to bude. Je skvělé, že ubytování vyšlo v Tee House. Toto ubytování jsem preferoval ze tří důvodů:
- V případě deště areál nabízí různá vyžití (sportovní: např. driving range nebo relaxační: wellness)
- Výhledy na Lysou horu a okolní kopce
- Poměrně mladý projekt za nímž stojí vcelku známí architekti. To by nebylo to hlavní, ale u projektu se mi líbí jak zapadá použitými materiály do lokality a chtěl jsem se prostě podívat dovnitř 🙂
Lysá hora
Na Lysou (1323 m n.m.) jsem ještě nikdy nešel. Nyní v pětatřiceti letech je to má premiéra 🙂 Z Instagramu a Facebooku vím, že na Lysou denně proudí přes prázdniny hromady turistů. S tím, že nepůjdu sám jsem byl smířený. Ovšem Lysá mile překvapila. První návštěva se opravdu vydařila!
Parkování
Přes den je 30 stupňů, slunce pálí a obloha je jasná. Tyto podmínky jsou jako dělané pro výšlap na západ slunce. Výchozí bod výšlapu volíme parkoviště u hotelu Petr Bezruč (kapacita 80 míst, bod mapě zde). Příjezd na parkoviště je kolem 17:00 a musím říci, že lze s přehledem zaparkovat. Co se týče parkovného. To se dá koupit pouze jako celodenní a cena je 50 Kč (platí se při odjezdu).
Trasa
Trasu, kterou jsme absolvovali lze vidět na obrázku. Samozřejmě na Lysou se lze dostat téměř odkudkoli. Vzhledem k tomu, že zpět půjdeme za tmy, tak jsme volili trasu pro nás nejméně náročnou.
Od parkoviště vyrážíme po asfaltu směrem do lesa po zelené stezce. Hned v úvodu mě pobavila cedule s upozorněním, že se v tomto regionu rozmnožily svině. Doporučuji přečíst.
Následně trasa není ze začátku nijak náročná. Jediné co může na cestě omezit je pár popadaných stromů. Z tohoto důvodu bych nedoporučoval trasu od parkoviště pro turisty s kočárky.
U rozcestníku Hradová pod salašem je zapotřebí sejít ze zelené turistické stezky na modrou.
Nyní na modré stezce jde vidět na horizontu Lysé hory televizní vysílač.
Poté jdeme dál po modré a u tohoto rozcestníku sejdeme na žlutou.
Po chvilce chůze lze vidíme vrchol zblízka. Prostě se zde nejde ztratit.
Jsme na vrcholu
Na vrcholu jsme s předstihem. Na západ slunce máme dost a času volný prostor využíváme k občerstvení na horských chatách. Za mě co můžu doporučit je angreštový likér nebo pivo. Jídlo nás všechny víceméně zklamalo. Příště si raději vezmu něco s sebou.
Kdyby někoho zajímala otevírací doba jedné z chat, přikládám foto.
Západ slunce
V této části asi není potřeba většího komentáře. Západ slunce na Lysé hoře = famózní podívaná.
Východ slunce
Na východ slunce jsem jako někteří z výpravy nečekal a za tmy šel zpět k parkovišti. Pokud budete mít stejné ambice jako já, tak nezapomeňte na dobrou čelovku nebo svítilnu. Já jsem bohužel nebyl vybavený ničím a kamarádi mi půjčili zdroj světla. Upřímně, sestup Lysé hory ve tmě měl své kouzlo. Opravdu skvělý zážitek. Nejen výhledy byly super, ale i cesta byla výživná (v dobrém slova smyslu).
No a pro ty, kteří přespali na vrcholu čekalo takové hezké ranní světlo.
Mně nezbývalo než odpovědět dobrodruhům tímto příběhem 🙂
Terén
Na výstupu jsme potkávali několik typů návštěvníků. Nejčetnější skupinou byli běžci “Lysaři”, dále to byli spíše turisté.
Těch od pohledu fyzicky zdatných bylo více než těch méně zdatných 🙂 Mezi ty méně zdatné bych zařadil děti a starší populaci. Tím nechci na nikoho poukazovat. Spíše chci říct, že na Lysou se dá jít téměř v každém věku. Co je důležité před výšlapem si říci. Za prvé, zda mám na to síly a zda mám chuť a náladu jít po lesních cestách a kamenitém terénu.
Smrk
Smrk (1276 m n.m.) je po Lysé hoře druhým nejvyšší vrcholem Moravskoslezských Beskyd. Na další den jsme si naplánovali výstup na tuto horu a k vysokým teplotám přes den jsme opět jako na Lysé cílili na západ slunce.
Nejlehčí cesta
Abych řekl pravdu, do detailu jsem nezkoumal náročnost jednotlivých cest. Záměr byl si někam vyjít na hezký západ slunce a pak rychle zpět na večerní program 🙂 Podle map jsme narazili pro nás nejlépe dostupný výchozí bod – rozcestník Pod smrčkem. Tam jsme i zaparkovali auto (mapa zde).
Vyrážíme kolem závory, která je hned u “parkoviště”. Následně lesní cestou jdeme dále k vrcholu. Cesta není nějak náročná. Co může někomu vadit je chůze přes kořeny stromů a nebo přes “kamenitý terén”.
V případě, že očekáváte nějakou restauraci na vrcholu, tak na Smrku nic není. Cestou je akorát jedna studánka a tím končí pohoštění. Pro inspiraci přikládám pár fotek.
Jsme nahoře
K vrcholu jsme se blížili těsně před západem slunce. Čas do západu jsme převážně využili k prozkoumávání okolí. Nevím proč, ale bylo nám divné, že nikde není ani živáčka. Úplný kontrast oproti Lysé hoře. Nuže koukněte na fotky.
SKI areál Bílá koloběžky
Ani nevím jak jsme na to přišli, že chceme na Bílou. Nějak jsme se další den ráno pro výlet rozhodli. Dva výšlapy jsme měli již za sebou a nyní jsme se trochu chtěli povozit 🙂 Jednoduše nahoru lanovkou a dolů na “kolobrndě”. Před tím než jsme vyrazili, tak jsme zkontrolovali počasí a koukli na webkamery, které jsou na Bílé (link zde). Vše v pořádku, vyrážíme!
Po příjezdu na parkoviště si jdeme zakoupit tikety na lanovku. Pro zajímavost níže přikládám ceník k létu 2022. Jsem zvědavý až se na ceník podívám za pár let, jestli se změní 🙂
Poté jdeme do půjčovny koloběžek, která je hned vedle. Tady bych si dovolil malé upozornění. Na Bílé se koloběžky půjčují před nástupem do lanovky. Co jsem si všiml: v některých areálech si můžete půjčit koloběžky až na vrcholu. Tady je to takhle 🙂
Na vrchol vás vyveze sedačková lanovka. Cesta trvá pár minut. Za tu dobu se můžete pokochat hezkými výhledy. Mě jako cyklistu nejvíce zajímaly výhledy na bajkery co sjížděli horu na celopérech.
Na vrcholu po pravé straně je dětské hřiště a občerstvení. Nás na koloběžkách zajímala spíše levá strana, která vede k cestě.
Na mírném kopečku nás zaujaly výhledy a pár artefaktů. Zajisté nás nejvíce bavilo kukátko. V okamžiku, kdy jsme všechno prozkoumali, tak jsme se vydali dále.
Co jsem si všiml, někteří návštěvníci na koloběžkách váhali, zda na trasu jít sem singtrack/trail. Ta hlavně nejezděte. Ta správná cesta (i když to nevypadá) je doprava. Po té se dostanete na asfaltovou cestu. Na ní se vydáte směr dolů (doleva).
Po zhruba čtyřkilometrovém sjezdu budete u hlavní silnice. Podél silnice dorazíte zpět k půjčovně.
Gastro (ne)doporučení
Čas od času u cestovatelských článků rád přidám doporučení, kde se dá v navštívené lokalitě dobře najíst.
Jídlo
Pokud se bavíme o snídaních, tak na Čeladné je mnoho zařízení, které nabízí snídaně formou švédských stolů. V oblasti snídaní jakékoliv formy jsem nezažil nějaký výjimečný zážitek. Tam, kde nejenom mně, ale i ostatním jídlo bavilo a chutnalo bylo v restauraci v hotelu Miura. Všem doporučuji a už teď se těším na další návštěvu, kdy zkusím vícechodové degustační menu.
Krom skvělého jídla mě zaujala architektura objektu. Koukněte na fotky, není to zajímavé?
Kafe
Na kafe jsem se vždy zastavoval v Kovárně. Kavárnu jsem vždy a všude vychvaloval. Dokonce jsem ji zmínil v minulosti v článku na webu (link). Tenkrát všechno bylo výborné a byl problém pouze s obsluhou. Nyní všechno byla jedna velká katastrofa. Bohužel kavárnu nedoporučím s takovým nadšením. Jediné proč místo stojí za návštěvu je asi designová stavba.
