Tofana di Rozes
Kazdoročně s partou kamarádů vyrážíme na ferraty. Pro tento rok jsme si stanovili cíl v delší vzdálenosti než je Rakousku. Po docela detailním výběru jsme se rozhodli pro Dolomity, konkrétně pro oblast Cortina d ́Ampezzo. Ferrat jsme měli ve výběru několik. Nejvíce nás zaujala ferata Giovanni Lippela, která končí na vrcholu Tofana di Rozes ve výšce 2995 metrů nad mořem. Ono v oblasti je více podobných ferrat, ale tahle nás zaujala z několika důvodů. První byl, že jsme na téhle ferratě nikdo nebyl a druhý důvod byl rozmanitost a pestrost cesty.
Nástup
Při plánování jsme žádným způsobem neřešili nástup k ferratě. Z předchozích zkušeností jsme věděli, že v Itálli je dobré značení cest a není potřeba žádné přípravy. Auto jsme parkovali na parkovišti u hlavní cesty SR48, kontrétně u autobusové zastávky Parcheggio Rio Bianco (mapa: link). Ono jsou i parkoviště blíže k nástupu, ale vzhledem k tomu, že jsme nevěděli jaký tam je terén a jaká je vytíženost parkovišť, tak jsme raději zaparkovali blíže k hlavní silnici. Pokud vás zajímá poplatek za parkování, tak vás potěším. Žádný poplatek se neplatí.
Od parkoviště jsme se vydali po stezce č. 442 směr chata Rifugio Angelo Dibona. Na horské chatě jsme se občerstvili kafem a sladkou dobrotou a vydali se na cestu. Ještě před odchodem nás uvnitř chaty zaujaly fotky Angela Dibony z roku 1928. Fotky byly z vrcholu Tonafa di Rozes. Opravdová nádhera.
Před tím než jsme udělali první kroky, tak nás zaujala mapa u chaty, na které byl seznam všech ferrat v okolí. Na seznamu bylo zhruba 30 ferrat. Při shlédnutí mapky nás docela potěšilo, že jsem si vybrali nejvyšší možný bod v této oblasti.
Cesta k vrcholu od chaty lemovala jížní stěnu skály víceméně kamenitou šutolinou. Jediný bod, kde můžete nechtěně odbočit je u takové dřevěné chatky, kde je lanovka pro zásobování. U této chajdy se vyjdejte do leva a jdetě k levé straně skály po stezce č. 404. Celková doba cesty od chaty Dibona je něco málo přes hodinu. Osobně tento úsek hodnotím jako příjemnou procházku než náročnou cestu.
Zdoláváme ferratu Giovanni Lippela
U nástupu na feratu jsme se lehce napili, pokochali výhledy na okolní skály a vyrazili. Ze začátku jsme vylezli pár žebříků a dostali se do bývalých vojenských tunelů ve skále (výška cca 2400 m). Ono bez čelovky v tunelech budete mít problém. Naštěstí jsme byli připravení a tuhle první část cesty jsme si skutečně užili. Na tuhle část doporučuji i teplejší oblečení nebo teplota zde byla kolem sedmi stupňů. Zhruba po 15ti minutách od nástupu se dostanete do západní (zadní) části skály. Hned zpočátku vás překvapí skvělé výhledy. Později zjistíte, že jsou nic oproti tomu co vás čeká. Zhruba po pár minutách chůze západní stěnou vás čeká začátek ferraty Giovanni Lippela.
Ze začátku vás prověří C/D obtížnost. Výhoda celé cesty je, že se střídá lezení s pochodem. Zajímavé jsou nejen výhledy, ale i pasáže kdy na vás ze skály teče voda. Ta vás v parných dnech určitě osvěží. Zhruba ve výšce 2400 mi přišlo, že jsme lezli/procházeli docela vzdušnou částí ferraty. Kupodivu v tét části ferraty jsme pořídili nejvíce fotek. Po 200 výškových metrehc (cca 2600m) narazíte na rozcestník ve skále, kdy doleva je směr Cantore a směr Cima.
Směr Cantone nedoporučuji nebo utečete před skvělou pasáží feraty. Rozhodně k Cantore doporučuji zavítat. Po zhruba pulminuty cesty se vám otevře celé pohoří, které jste doposud z takového úhlu pohledu neviděli. Pokud budete pokračovat směr Cima (což doporučuji), tak vás čeká úžasná cesta k vrcholu. Část pujdete bez jištění po skále vpravo a po chvilce opět si “zaferatujete”.
Celá cesta k vrcholu nám trvala něco přes 4 hodiny. Ono bychom cestu zvádli rychleji, ale byl s námi kamarád, který byl na ferratách podruhé. Jinak jsme měli hodně pauz na focení 🙂
Jinak co se týče načasování, tak doporučuji být na vrcholu Tofana di Rozes kolem západu slunce. Nám to tak vyšlo a musím říct, že byla to skvělá podívaná.
Cesta zpět
Cestu zpět jsme brali trochu svižněji. Docela rychlým tempem jsme se vydali k chatě Camillo Giussani. Jakmile jsme přišli k chatě, tak už byla docela tma. Od chaty jsme museli opět použít čelovky. Od chaty Giussani jsme šli po cestě 403 směr k chatě Dibona a následně k parkovišti. Cesta od chaty je víceméně příjemná, takže nemějte obavy ji zdolat i ve tmě. Trasa k autu trvala něco přes dvě hodiny svižnějším tempem.
Suma sumárum
Tenhle výstup a feratování nás docela bavilo. Cesta k vrcholu byla záživná, kde krom pestrého členění pohoří se nám líbili pamětní desky Lipelly a pár vojenských úkrytů. Vzhledem k tomu, že jsme na ferratě byli první týden v srpnu (2019), tak jsme očekávali více lidí. Opak byl pravdou. Nikoho jsme velice nepotkali. Co se týče obtížnosti, tak ferrata sama o sobě není obtížná, je spíše delší. Rozhodně doporučuji si vzít nějaké občerstvení a tekutiny.
